Heinrich Heine (ve svém článku o Ludwigovi Börne) píše: Židé se mohou utěšit ze ztráty Jeruzaléma a Chrámu, Schrány smlouvy, zlatých nádob a jiných cenností Šalomounových. Neboť tato ztráta je nicotná ve srovnání s Biblí, nepomíjejícím pokladem, který zachránili. 

A Izrael se utěšil, nebo přesněji řečeno smířil se ze ztráty politické nezávislosti, ze ztráty vlastního státu, neboť byla zachráněna Bible, jeho elixír života.
Izrael přijal Bibli jako návod pro život, v Bibli začal Izrael hledat řešení všech svých problémů, z Bible začal Izrael čerpat pokyny pro své chování a odpovědi na všechny své otázky.

V Bibli ale nenašli odpovědi na všechny otázky života, neboť i po té nejdůkladnější analýze dohledali všeho všudy 613 přikázání - 248 přikazujících a 365 zakazujících; život jim ale pokládal tisíce otázek, které vyžadovaly okamžitou odpověď.
A na tyto otázky položené životem museli učitelé národa dávat odpovědi.

A oni tyto odpovědi dávali.
Když odpovědi na tyto otázky nebylo možné najít v Bibli, vytvářeli je učitelé na základě svého úsudku.
Odpovědi ale měly vycházet pouze z Bible, která je slovem Božím, proto tito učitelé, aby dodali větší váhu a autoritu svým slovům, začali tvrdit, že také jejich odpovědi jsou slovem Božím, pouze předaným ústně prorokovi Mojžíšovi na hoře Sinaj.

Tito učitelé tvrdili, že Bůh dal Izraeli skrze Mojžíše na hoře Sinaj dva Zákony: první תורה שבכתב psaný Zákon a druhý תורה שבעל פה ústní zákon; a také to, že ústní zákon je doplněním Zákona psaného. 

Tímto způsobem vznikla i tradice קבלה; k přikázáním a zákazům obsaženým v Bibli bylo přidáno velké množství nových zákonů.
Aby nedošlo k zapomenutí těchto nových zákonů, tradovaných z generace na generaci, shromáždil je slavný učenec ר׳ יהודה הנשיא הקדוש Jehuda ha-Nasi ha-Kadoš (137-194 občanského letopočtu) a redigoval je pod názvem Mišna neboli Tora šebeal pe.
Později byla k Mišně přidána Gemara גמרא, která obsahuje doplnění Mišny a komentáře k Mišně.  

Spojením Mišny a Gemary vznikl Talmud תלמוד.
Talmudy jsou dva - Jeruzalémský a Babylonský.
První byl redigován v Jeruzalémě učencem Jochananem a jeho následovníky (roku 280 občanského letopočtu).
Druhý byl redigován v Babylónii učenci ravem Ašim a Ravinou (v letech 380 až 500 občanského letopočtu).