Jdi na obsah Jdi na menu
 


Strana 10

Před Abu Hanífou byly základem islámského práva tři zdroje: 1) Korán 2) Suna a 3) Edžma.

Korán je svatou knihou muslimů, je to jejich psaný zákon.

Suna, známá také jako Hadís, je kniha příběhů o Mohamedovi, o jeho činech a výrocích, které byly sepsány podle výpovědí přímých svědků, nebo výpovědí těch, kdo slyšeli výroky přímo z úst Mohameda.

Zdrojem těchto příběhu byli příbuzní, přátelé a stoupenci Mohameda, kteří jsou označováni jako eschabové.

Edžma je jednomyslná shoda shromáždění fakíhů, tedy znalců islámského práva.

Abu Hanifa zavedl čtvrtý zdroj islámského práva, tak zvaný kijás, což znamená analogický úsudek či vývod.    

Do zavedení tohoto pravidla měli náboženští vůdcové a soudci svázané ruce při řešení mnoha životních problémů.
Na mnoho problémů, které byly předkládány, jim totiž nedával odpověď ani Korán, ani Suna a ani Edžma
A právě při řešení těchto životních problémů využíval Abu Hanifa analogii a na základě analogie stanovoval právní předpisy.