S dokončením Talmudu byl Zákon vtěsnán do určitých mezí.
Jestliže před sepsáním Mišny a Gemary neobsahoval Zákon podrobné návody pro všechny životní situace, po dokončení Talmudu nastal pravý opak: každá situace měla své pravidlo, každé jednání mělo přesně definovaný postup, předvídán byl každý možný krok.
Talmud určoval pomocí svých směrnic každý pohyb, nenechával žádný prostor pro svobodnou volbu, a těmto směrnicím se museli všichni bezpodmínečně podřídit.
Protože ale byla ustanovení Talmudu výplodem lidského úsudku, nemohla být dokonalá.
A co je potřeba zdůraznit, některá ustanovení Talmudu byla v přímém rozporu ustanoveními Bible.
Tato skutečnost vyvolala reptání v předních a vzdělanějších vrstvách tehdejšího židovstva.
Ty byly z jedné strany sužovány břemenem nových zákonů, a z druhé strany byly pobouřeny tím, že oficiální učitelé zcela jednoznačně upřednostňují svá vlastní ustanovení, před ustanoveními Bible, a říkají:

העובר על דברי חכמים היב מיתה והעובר על דברי תורה חיב מלקות

Ten kdo překročí slovo Zákona (Bible), musí být potrestán mrskáním, a ten kdo poruší ustanovení učenců, musí být předán smrti.

A aby přistřihli křídla jakékoli formě protestu, nařídili:

אפילו אם יאמרו לך על ימין שמאל ועל שמאל ימין

Musíš věřit učitelům dokonce, i když ti řeknou, že pravé je levé, a že levé je pravé.