Velký vliv na uspořádání Ananova učení měl Abu Hanifa, o kterém již byla řeč.
Anan, jenž odvrhl Talmud, si uvědomoval, že se nebude moci opírat pouze o Bibli, neboť podle přísných představ té doby, neurčovalo náboženství pouze směr chodu života a jeho hlavní zásady.
Náboženství muselo dávat odpovědi i na ty nejobyčejnější a nejméně důležité otázky lidského života; náboženství muselo řídit a usměrňovat každodenní život člověka.
Bible ale na všechny tyto otázky nemohla odpovědět.
A zde mohl být využit Abu Hanifův princip analogie kijás, po našem hekeš.
Na základě zákonů řešících v Bibli popsané otázky lidského života, bylo možné hledat odpovědi i na analogické otázky a situace lidského života v Bibli nepopsané.
Avšak tam, kde nebylo možné najít analogii v Zákoně, schvaloval Anan jednat podle tradic.
Tradice ale musela splnit tři předpoklady: 1) tradice nesměla být v rozporu se smyslem Bible, 2) tradice vyžadovala jednomyslný souhlas lidu ( עדה ,קבוץ a později סבל הירושה ,התקה) a 3) Bible musela alespoň v náznaku tradici potvrzovat.