Abu Hanifa ukázal, jak lze využít analogii.
Tvrdil, že je potřeba věnovat zvláštní pozornost tomu, zda je ten či onen psaný zákon možné aplikovat pro případ posuzovaný zákonodárcem.
To znamená, že je potřeba najít podobnost mezi právním předpisem a projednávanou záležitostí; není nutná absolutní shoda, dostačující je shoda v několika znacích mezi zákonem a posuzovaným (ať již zákonem předpokládaným či nepředpokládaným) případem. 
Shoda se zákonem je nutná jak pro zákonem předpokládané tak i nepředpokládané případy.
Tímto způsobem Abu Hanifa otevřel cestu rozvoji islámu a stal se tvůrcem islámského náboženského práva.