V době, která nás zajímá, byl exilarchou Šalomoun ha-Nasi (podle Harkavyho Izák Iskani) syn Chasdajův.   
Exilarcha zemřel bezdětný.
V případě bezdětnosti přecházel podle tradice trůn exilarchy na nejbližšího příbuzného v mužské linii, tím byl nejstarší syn jeho bratra Davida - synovec Anan.

Anan se v době smrti svého strýce nacházel na východě, pravděpodobně v Persii, odkud pocházel jeho věhlasný praděd Bostanaj ¹⁾ a kde žili jeho příbuzní.
Když se dozvěděl o smrt svého strýce, odjel do Bagdádu ²⁾, který v nedávné době ustanovil chalífa abu Džafar al Mansur hlavním městem, a uplatnil svůj nárok na post hlavy diaspory.  

Rektoři Súrské a Pumbeditské akademie se ale postavili proti jeho jmenování.
Viděli totiž v jeho osobě vzdělaného a nebezpečného odpůrce Talmudu - hlavní opory jejich autority; gaonům bylo jasné, že se Anan nestane jimi ovládanou loutkou, proto uvedli v úřad exilarchy (vložením rukou) Ananova  mladšího bratra Ananju, který byl velmi poddajný a tvárný, mnohem méně vzdělaný, a proto více odpovídal představám gaonů.

¹⁾ Více se o něm dočtete v Historii vzniku karaimismu od Sinaniho, Část I, str. 16 - poznámka a také v knize Bostanaj.
²⁾ V dobách chalífů z dynastie Umajovců byl hlavním městem chalífátu Damašek v Sýrii. Abu Džafar patřil k nové dynastii Abásovců.