Jdi na obsah Jdi na menu
 


Strana 28

Poté co Anan dokončil své dílo, předal na sklonku svých let se svolením chalífy exilarchát svému synu Šaulovi ha-Nasi 1), s nejbližšími přívrženci opustil Bagdád, a usadil se v Jeruzalémě. 
V Jeruzalémě nechal Anan postavit kenasu; kenasu která je v provozu do dnešních dní; kenasu kterou mají karaimové v úctě nejenom pro její vysokou duchovní hodnotu, ale i pro hodnotu historickou.
Anan v Jeruzalémě otevřel akademii, ve které sám vyučoval a rozvíjel své učení.
V Jeruzalémě vedl Anan asketický způsob života a až do své smrti truchlil pro Sión. 2)
Z toho je zřejmé, že Ananův boj byl bojem ideologickým, a že Anan nebyl ve svém boji o trůn exilarchy poháněn ambicemi a touhou po moci; povýšenost, ze které Anana obviňovali jeho nepřátelé, může jen těžko patřit mezi povahové vlastnosti člověka, který hlásá: nepovažujte mě za autoritu, nespoléhejte na můj názor, utvořte si vlastní názor na základě své vlastní analýzy!
Nenávist Ananových nepřátel zašla až tak daleko, že mu vkládali do úst následující výrok: Ach, kdybych mohl všechny talmudisty umístit do svého žaludku, tak bych jediným úderem meče rozsekl své břicho a zemřel bych spolu s nimi.
Nezávislí arabští historikové žijící ve stejné době jako Anan, ho ale popisují ve zcela jiném světle.

1) Po Šaulovi usedl na trůn exilarchy jeho syn Jošijahu, po něm Boaz, po Boazovi David atd. (viz. לקוטי קדמוניות  str. 53)
2) Viz. 
הלוק הקראים והרבנים a בני רשף Abrahama Firkoviče