Na území arabského (bagdádského) chalífátu (kde došlo pod vládou osvícených chalífů Hárúna ar-Rašída, al Mamuna, a jejich následovníků k rozvoji věd), v Persii, na Kavkaze, v Maroku a v Egyptě nastalo první období rozkvětu karaimských komunit ještě během Ananova života; vrcholu dosáhlo toto období po jeho smrti.
Během tohoto období se objevili první karaimští autoři gramatik biblické hebrejštiny, první lexikografové, první básníci, velcí teologové - exegeti, znalci Zákona a encyklopedisté. ¹⁾

A zde vyjmenujeme ty nejvýznamnější z nich.

¹⁾ Jona Gurland ve své studii věnované rabínovi Mordechajovi Kumatjano (str. 95) píše: V dobách Gaonátu (od 7. do 11. století), tj. v dobách, kdy v Babylónii židovské záležitosti spravovalo učené akademické kolegium, působili ve většině odvětví vědy, samozřejmě nemám na mysli Talmud, výhradně karaimové. S příkladným odhodláním se pustili do rozvoje vědy a jejich odborná díla se stala slavná.