Anan ale nepatřil k těm, kdo před bitvou troubí na ústup a ustupuje. 
Naopak, patřil těm, které střet s překážkami na cestě k vytyčenému cíli posiluje a dodává jim odvahu.
Anan se obrátil k lidu a svolal všechny, kdo pociťovali nevoli vůči Talmudu.

Mezi těmi kdo se k němu připojili, byly z největší pravděpodobností pozůstatky sekt saducejů a boethusiánů, které hrály významnou roli v době před zničením druhého Chrámu, a které se vzepřely zavádění ústního zákona.
K nim se pak přidali příznivci nedávno zaniklých sekt isavitů, judganitů ad. 

Celá tato nesourodá směs anti-talmudistických elementů prohlásila Anana za svého exilarchu (4521-4522 od stvoření světa, tj. 761-762 občanského letopočtu); protože Anan oživil jejich dlouho potlačovanou naději na svržení jha zákonů Talmudu, a na vymanění se z područí rabínské nadvlády.