Od Saduceů a Boethusiánů, sekt existujících v době druhého Chrámu, Anan přejal odpor vůči tradici, která nemá oporu v Bibli.
Zbytky těchto sekt přežívající, kdesi v hlubinách lidu, se pravděpodobně staly součástí karaimského hnutí; stejně jako teplý Golfský proud proudí tisíce mil, než se vlije do oceánu; tak i následovníci zaniklých sekt byli po staletí nositeli svého učení, a to do doby, než se stali součástí silnějšího hnutí.
Hluboce se ale mýlí ti, kdo tvrdí, že karaimové jsou pozůstatkem těchto zmíněných sekt.
Zde jsou přesvědčivé argumenty vyvracející tato tvrzení:

1) Pokud by byli karaimové pozůstatkem Saduceů a Boethusiánů, museli by být zmiňováni v karaimských spisech.

2) Zmíněné sekty uznávaly jako autoritativní pouze Pět knih Mojžíšových, knihám proroků nepřikládaly žádný význam.
Anan se naopak velmi často slovy proroků řídil.  

3) Zmíněné sekty odmítali víru v nesmrtelnost duše, a proto odmítali i víru v odplatu za lidské skutky i víru v posmrtný život ¹⁾.
Víra v v nesmrtelnost duše, odplatu a posmrtný život je ale součástí karaimských dogmat víry.

¹⁾ Podle Grece Saducejové odmítali pouze víru ve vzkříšení mrtvých, ne však víru v nesmrtelnost duše.